Dědic na obzoru

Manželé Emmeline a William Pershingovi žijí už osm let v poklidném manželství, které Emmeline už od počátku nazvala partnerstvím, jelikož se brali hlavně kvůli tomu, aby Emmeline udržela dům, v němž žije od malička, ale který patří jejímu dědečkovi, vévodovi z Welshiru, a k jehož držbě se vážou zvláštní pravidla.

Emmie spokojeně pomáhá manželovi, pracujícímu pro vládu, okouzlit co nejvíc jeho protivníků. Jestli je s tímto uspořádáním stejně spokojený i Will, není tak jisté, ale už si zvykl. Manželům se nepodařilo zplodit potomka, přestože ve smlouvě o užívání domu stojí, že by manželé měli mít do pěti let po svatbě syna nebo dceru. Will si s tím však neláme hlavu, dokud se nedozví, že vévoda z Welshiru pořádá ke svým sedmdesátinám velkou slavnost, kam mají přijet všichni jeho příbuzní i se svými ratolestmi. V té chvíli se dozvídá, že manželka si vymyslela, že mají spolu dvě děti, a už léta o nich píše nejen dědečkovi, ale i dalším příbuzným. Jelikož hrozí skandál, ztráta domu a je ohroženo i Williamovo povolání, manželé si v zoufalství půjčí dvě děti ze sirotčince. Chtějí je naučit slušnému chování a na slavnosti je představit jako své ratolesti. A tím to všechno začíná...